|
Šimráš Šimráš ji lístečku, šimráš a svádíš, podá Ti hvězdičku, snad se i bráníš… Je vám tak krásně, musím se smát! Bez strachu, bázně chodívá spát. Myšlenky v Tobě, objímat chtějí… Ty ležíš v hrobě, smrtky se smějí. Chce zase za tebou, život za vzrušení. Nohy ji nezebou, byli jste nezkušení… Bolí ji ruce – od lopaty. Tvůj hrob a srdce znají katy. Katy z dob lásky, pozná je hned! City jsou sázky, cukr je jed. Cukřenka prázdná, lopata leží, myšlenka jasná, vítr je svěží. Krásný den na cestu… přichází k díře, pohltí nevěstu, jak dravé zvíře. Ona hrob vykopala, na rukou krev. Cukřenku odhodí – neospalá, slyší už záhrobní zpěv. „Neboj se, ospalče můj, setkáme se brzy!“. Půjde, slyší tvé: „Stůj!“, zná už tvoje slzy. V Pekle se nepláče, to bys měl sakra vědět! Pohlédni na spáče, nebrečí, nemohou sedět. Tak už jste spolu… |
Pravda Když pod paprsky slunce spím, o životě a pravdě sním. Na tomhle kousku Vesmíru se jen tak pravdy nedočkáš. Můžeš si to myslet, snít o tom, ale najít ty, co pravdu znají a nikdy se jí nezříkají... je takřka úkol nadlidský. Ani Matka Wicca vždy spravedlivá není, tak na co hledat pravdu v něžném políbení... Pravda někdy bolí, to je ten důvod, proč lidé se jí bojí. Pravda tě za lásku ztrestá, ale ty nechceš cítit... žal a bolest. Tak vzdej se pravdy, ta nemá uplatnění. Snad potkáš ji i ty... ve svém sladkém snění. Pod tíhou ranních paprsků... |
|
Dejme tomu život... Když se někdy podívám, do jeho temných očí sama a tichá se kolíbám, čekám až do vody skočí. Neskáče... on zůstává dál. Nepláče... ten nůž za to stál. Řeže a řeže do těla, krev nepřestává syčet. Neříkej,že si to nechtěla! Chce se mi moc a moc křičet. Já stejně budu zticha, nevzdám se jen tak snadno. Střep proniká do mýho břicha, sny přiletí, usnou a padnou. Já s nimi naposled usínám. Spím.. V duši si svý světlo zhasínám. sním! |
Ony mě zničí Proč mě stále děsí... stvůry mé - neznámé!? Já nechci je... nezvaní jsou u mne! Ví to a právě to jim činí takovu rozkoš... Však proč? Já chci žít dál... Čas je jen pojem hluboce relativní... najivní se stávám, pomalu... hlava mě bolí... střepy...oheň... jejich prsty... BOŽE!!! Pomoz mi... vím, tvým služebníkem nejsem... ale nesmíš mne nechat... Satanovi.... |
|
-zavři oči- Musíš pomalu. Věřím v to. Věřím v tebe. -nikdy nikomu nevěř- Musíš pomalu. Neubliž mi. Meublížím nám. -ubližuj a uspěješ- Musíš pomalu. Dej mi pusu. Líbám tě chtíčem. -polibek je posvátný- Musíš pomalu. Hej. POMALU! -náraz, to bylo rychle- |
Dvě těla. Dvě duše. Propletení, Chaos… čí je která kůže? Vlasy, ruce Hladící se po částech Cizího ega. Co je to za místo? Odpočinek. Napojení. Zvrat. Všude! Pomalu, něžně, Vášnivě, horlivě, lehce. Co je tvoje tělo? Co je moje tělo? Oči. Oči. Tvoje. Moje. Tvoje – v mých. Ústa. Ústa. … Dvě těla. Jedna duše. (nebo naopak? ) |
